|
Jak vznikala tato kniha
Když se na mne počátkem roku 2021 obrátilo
nakladatelství Jota s návrhem vydat mou autorizovanou biografii,
tak jsem o projekt neměl zájem. Opublikoval jsem přes 20 knih a
několik tisíc reportáží, vše však bylo o mých plavbách,
námořních závodech, výpravách a dobrodružstvích, ale nic o mém
osobním životě. Na moři jsem strávil sice 5 let života, to však
byl jen malý zlomek mé činností. Pozval jsem proto vedení Joty
k návštěvě a prohlídce mého archivu, aby si všichni uvědomili,
že jachting byl jen mou zálibou, jedním ze sportu a malou části
mé životní dráhy. Uvědomoval jsem si, že když návrh přijmu, tak
budu muset zastavit vlastní publikační činnost a spolupracovat
na zpracování podkladů k napsání biografie.
Na počátku spolupráce na knize jsem od autora a redaktora
očekával nějaký návrh konceptu knihy s požadavky na mou
spolupráci. To se však nestalo a poněvadž nikde nebyly k
dispozici údaje o mé velmi rozmanité životní činností, usoudil
jsem, že bych měl zpracovat jejich seznam. Ten obsahoval 66
položek, od zedníka přes projektranta, stavitele, řezníka,
zlatokopa, fotografa, reportéra, spisovatele, novináře, editora
a animatora po účetního, učitele a třeba i trenéra a
funkcionáře.
S Adamem jsme se několikrát setkali u mne doma, kde mne
vyzpovídal, ale osobně se mi to zdálo nepostačující pro
zpracování biografie a tak jsem zasedl ke komputéru, zavzpomínal
na mé jednotlivé činnosti a rozepsal je. K tomu jsem přidal
fotografie a jiné doklady. Postupně vznikaly svazky vzpomínek,
které jsem zasílal tvůrcům. Bylo jich 60 a zaplnily 2 700
stránek. O vzpomínky na zbývající nezpracovanou činnost Adam pak
neměl zájem a tak jsem další vzpomínání ukončil.
Během tvorby rukopisu jsme si s Adamem vyměnili kolem 7 000
e-mailů, ve kterých jsem Adamovi odpovídal na jeho dotazy.
Většinou se točily kolem jachtingu, což mne znepokojovalo.
Několikrát jsem upozornil, že jachting není vše, čemu jsem se
věnoval, ale nezasahoval jsem do jeho tvorby a poctivě mu
odpovídal, i když některé Adamovy dotazy se mi zdály být
nepodstatné pro zpracování biografie.
První náznak o tom jak kniha bude vypadat jsem obdržel 2,5 roku
po podepsání smlouvy. Měl jsem vyjádřit názor na krátký text,
který mne zarazil tím, že byl napsán v první osobě. Byl jsem
přesvědčen, že biografie by měla být napsaná v třetí osobě a že
v první osobě se běžně píše pouze autobiografie. Vyjádřil jsem
nesouhlas, ale byl jsem ujištěn, že vše bude v pořádku, že jde
jen o upozadnění se autora?
K obsahu jsem v podstatě neměl výhrady. Ohradil jsem se však
k politickým názorům, které byly vloženy do mých úst. Striktně
jsem žádal o jejich odstranění a předpokládal jsem, že se to
nebude opakovat a tvorbě jsem ponechal volný průběh.
Zhruba rok později v září 2023 jsem obdržel neúplný text knihy
ve Wordu a opět se v mých ústech objevily politické názory
autora. Naše rozepře trvala dva týdny, než mi bylo přislíbeno
jejich odstranění. Tehdy jsem si nevšiml, že rukopis obsahuje mé
doslovné texty, poněvadž nebyly označeny, jak dle autorského
zákona musí být. Navíc jsem poskytl 2700 stránek podkladů a
téměř 4000 článků napsaných v první osobě a nikdy mne ani
nenapadlo, že by autor a nositel prestižní ceny Magnesia Litera
mohl ve svém díle použit text někoho jiného a podepsat se pod
ním jako autor.
Dva měsíce později, pozdě večer 10. listopadu 2024 jsem obdržel
k osouhlašení pdf složku rokopisu s tím, že dva dny pozdějí,
v pondělí ráno, by tiskárna měla začít s tiskem! Ve složce se
opět objevily autorovy politické názory v mých ústech, které
Adam odmítl odstranit. Rovněž tam byla řada dalších nedostatků.
Také jsem rozpoznal některé mé orginální texty, které nebyly
označeny, což nebyla schopna vysvětlit ani redaktorka další den.
Nevysvětlil to ani autor a jen udělal dodatek do úvodu, něco ve
smyslu, že část knihy je napsaná ve smyslu výboru z díla.
Během dalšího nočního zevrubného studia rukopisu jsem zjistil,
že druhé půlce mého života v USA a následujícím deseti létům
doma po návratu je věnováno jen necelých 30 stránek, velmi
nepatrná část knihy. Za těchno okolností jsem knihu nemohl
příjmout jako dílo, které mělo být autorizovanou biografii a
další den v neděli jsme se na tom shodli s jednatelem
nakladatelství.
Pracovníci nakladatelství narychlo udělali řadu úprav v
rukopise, který jsem již před tiskem neviděl. Pár týdnů později,
dne 6.prosince 2024, proběhl v Praze křest knihy, která již byla
vytištěna, svázaná a rozvezena do distribuce. V podstatě až po
křtu jsem měl možnost si vytištěnou knihu pořádně prohlédnout a
blíže a v klidu se seznámit s jejím konečným obsahem.
V úvodní části knihy Adam moc pěkně zpracoval mé dětství,
školní a studijní léta, vojenskou službu i pracovní a ostatní
činnost, včetně závodní činností v jachtingu a mé dráhy k
námořnímu jachtingu, až po mé první námořní plavby. To vše
udělal na základě poskytnutých materiálů. Když ale došel do
doby, kdy jsem začal publikovat své zážitky v časopiech a
knihách, tak tam mé podklady opustil.
Adam viditelně miluje vodu. Osobně vozí turisty na pěkné lodí po
Vltavě v oblastí Karlova mostu a k tomu má slušivý bílý oblek i
s kapitánskou čepici. Bohužel jsem mu poskytl volný přístup do
mého archivu a při dalším zpracování knihy se Adam soustředil na
zajímavé texty v rukopisech mých nově vydaných knih, jako Zápas
o Atlantik, Bouře před
Bermudami, Karibikem na Pacifik, Na ostrově Pirátů, Galapágy,
Setkání se Sv. Helenou, Neodolatelá výzva, ale také ve starších
jako Dobrodružství křtěné mořem a Sólo přes Atlantik.
Bez mého vědomí a souhlasu vybral z rukopisů nejlepší texty
popísující mé nejvzrušující a zajímavé příhody, a ty mistrně
proložil zajímavými výňatky z mých osobních deníků, zajímavými
doklady, nebo texty z dalších knih. Dokonce mnoho kapitol je
pojmenováno stejně jako tituly mých knih, ze kterých byl text
čerpán. V knize je několik kapitol složených výlučně z mého
textu. Dokonce závěrečná kapitolka pod názvem Proč, prozrazující
pohnutky, podněty, důvody a ostatní aspekty mých sólových plaveb
je převzata z mé knihy Sólo přes Atlantik vydané v roce 1980.
Její obsah je i přes uběhlý čas stále aktuální a zveřejněné
důvody mé činností jsou stále platné
Má poslední opublikovaná kniha Neodolatelá výzva končí v cíli
mého prvního sólo závodu kolem světa, v USA a tam v podstatě
končí i obsah knihy Být prvním. Až na nepatrné informace
z třiatřicetiletého života v USA, který byl stejně rozmanitý,
náročný, zajímavý, dobrodružný, a byl stejnou žívotní výzvou,
kniha postrádá popis druhé půlky mého života.
I má činnost v USA byla různorodá a rozsáhla a k popisu by bylo
třeba značnou část knihy. Osobně jsem názoru, že místo
opětovnému kopírování mých zveřejněných příhod se autor měl
věnovat pozadí mých různých akcí a otázkám jako jak jsem vše
organizoval, finančně zajišťoval, kdo mi pomáhal a kdo škodil,
jaký vliv má činnost měla na mne, na mou rodinu, na okolí a
společnost a dalším podobným a zajímavý aspektům. V takovém
případě by kniha byla vyrovnaná a stejně zajímavá i čtivá.
Podkladů měl k dispoizici více než dost.
Kniha však obsahuje rozsáhlou přílohu s rozličnými a povětšinou
dosud nezveřejněnými daty, které Adam velmi pečlivě zpracoval.
Součásti knihy je rovněž velká skládací barevná mapa National
Geographicu s vyznačenými trasami mých plaveb. Kniha také
obsahuje zhruba 700 mých nejlepších fotografii, ilustrací a
jiných dokladů a dat.
Větší polovinu knihy Být prvním, to je zhruba kolem 400 stránek,
tvoří můj, již dříve opublikovaný text, takže se mohu prohlásit
za spoluautora knihy a jako takový knihu všem doporučuji. Kniha
není to, co jsem od Joty očekával, ale je nabita vzrušujicími
zážitky, mnohdy vrcholicími i tragediemi, které si vyžádaly
náročné podmínky sólo závodů, zvláště těch kolem světa.
Řekl bych, že text je
strhujíci ke čtení jedním dechem. V knize je množství informací,
které ještě nebyly nikde zveřejněny. Nádherně vázana a
ilustrovaná Kniha Být prvním je 664 stránek napínavého a
dobrodužného čtení. Doporučuji.
Richard Konkolski
28. června 2024
|
|
